Cílem tohoto TOOLKITU je popsat, jaké konkrétní výzvy před muži stojí. Definujeme tedy potenciál pro muže ve veřejné sféře, prostřednictvím něhož by se měli za pozitivní změny zasadit. Ve třetí, závěrečné části, tento potenciál představujeme ve formě konkrétních bodů, jako určitou odpovědnost demokraticky smýšlejících mužů, a to na osobní, lokální a národní úrovni. Závěrem představujeme i několik mužů, kteří mohou být v tomto ohledu inspirací.
Uvědomujeme si, že sice ve společnosti s patriarchálními rysy jsou muži těmi, kdo do velké míry drží moc nad mnoha oblastmi lidského života, nevylučuje se to s tím, že mohou být osobně bezmocní, či se dostávat do situací bezmoci. Toto platí i pro muže zastávající rozhodovací pozice, a to i v jejich veřejné roli. Genderové předsudky představují systém, ve kterém se zpravidla nedýchá dobře nejen ženám, ale ani mužům. Každý, kdo projeví vůli skutečně se s předsudky potýkat, bude narážet na odpor.
Přetrvávající problém nerovného postavení žen v české společnosti je ve svých dílčích projevech, jako jsou nerovné odměňování, zastoupení v rozhodovacích funkcích, genderově podmíněné násilí atd., již dobře popsán a analyzován. Státní správa, samospráva a celá veřejná sféra má k dispozici dostatek podkladů dokazujících existenci problému a ukazujících, jak se konkrétně projevuje. Nemá však dostatek informací, proč problém vzniká, zejména těch, které souvisí s muži a mužstvím.
Muži netvoří homogenní skupinu a nejsou tedy všichni stejní, stejně jako ženy nejsou všechny stejné, ani pokud jde o prosazování opatření podporujících rovnost žen a mužů. Máme za to, že je potřebné specifickou mužskou odpovědnost za daný stav popsat, a to zejména vzhledem k:
Přičemž poslední bod je jeden z důležitých předpokladů, jak se zorientovat a začít skutečně nerovnosti odstraňovat.
Vládní strategie pro rovnost žen a mužů v ČR na léta 2014–2020 uvádí téma Muži a rovnost žen a mužů mezi pěti strategickými horizontálními prioritami. Za klíčový problém považuje nízkou míru ztotožnění se s agendou genderové rovnosti u mužů. Tento TOOLKIT přináší také rozbor specifických příčin nízkého zájmu mužů obhajovat opatření podporující genderovou rovnost. Připravili jsme jej nikoliv s cílem mentorovat, ale podpořit vyšší motivaci mužů, zviditelnit a nabídnout příklady hodné následování. Bez větší angažovanosti mužů není totiž možné problém nerovnosti kvalitativně, ani kvantitativně posunout pozitivním směrem, tedy směrem ku prospěchu celé společnosti, tedy žen i mužů.
Muži a ženy jsou jistě vnitřně mnohem různorodější skupiny, než si běžně připouštíme. Zároveň jsme ale jako muži a ženy genderovým řádem socializováni a disciplinováni do odlišného sebevnímání, vzniká tak představa mocných mužů a žen jako protikladů, která způsobuje, že muž podporující rovné postavení žen ve společnosti se angažuje v něčem „cizím“. S využitím teoretických konceptů genderových studií a zejména studií maskulinit můžeme způsobu, jak tento stereotyp vzniká, porozumět a překonat jej.
Kontrolu rovnosti odměňování, kvóty, regulaci sexistické reklamy, Istanbulskou úmluvu atd., tedy situaci odpovídající potřebná opatření vnímá jako něco cizího i velká řada českých žen. Tento fakt vypovídá o nebývalém neviditelném sociálním tlaku, který většinu žen „dobrovolně pudí“ udržovat svůj podřízený stav. Přesto zde existuje organizovaná skupina žen, která dlouhodobě, kvalifikovaně a systematicky na důsledky nerovnosti upozorňuje, předkládá návrhy opatření a snaží se problémy řešit.
Absenci obdobně angažovaných mužů motivovaných učinit z nerovnosti žen a mužů téma a vyvíjet aktivity s cílem změnit současný stav můžeme vysvětlit slepotou (často nevědomou), kterou ti, jež tvoří normu (tzn. muži), často trpí. Lze popsat tři příčiny mužské slepoty, které vedou k nízké citlivosti na genderovou problematiku:.
Každá z těchto příčin má svůj důsledek, který negativně ovlivňuje politiku prosazování rovnosti žen a mužů:
Muži ve společnosti, ve které přetrvávají genderové předsudky a androcentrismus, nejsou ve většině situací v podřízené pozici. Ve veřejné sféře muži jako skupina nejsou v podřízené pozici už proto, že zastávají naprostou většinu všech rozhodovacích funkcí. Proto mužská emancipace v tomto ohledu, tedy schopnost nalézat k rovnosti žen a mužů méně předsudečný a více aktivní postoj, nemůže kopírovat cestu, kterou volily utlačované skupiny. Vhodná cesta je jiná: být schopen reflektovat a překračovat výše zmíněný androcentrismus.
Problém je, že androcentrismus prostupuje úplně vším, je zpravidla neviděný a také muže privileguje. Pokud by čeští muži brali svou emancipaci skutečně vážně, byla by pro ně důležitá například revize genderově stereotypních textů ve slabikářích, ve kterých jsou přehlíženi muži jako pečující otcové (a ženy jako úspěšné ve své profesi).
Muži mají v rámci uspořádání a nastavení genderových vztahů v naší společnosti specifickou pozici, která před ně klade řadu specifických možností (1, 2, 3) a výzev (4,5,6) v oblasti prosazování rovnosti:
Jsme přesvědčeni, že ze zvýšené míro rovnosti žen a mužů benefitují všichni, ženy, děti, muži. Přináší lepší fungování pracovních kolektivů, když nejsou sexisticky řízeny, loajalitu, když firma umožňuje slaďování mužům rodinu a práci, větší přínos ekonomice ze ženské práce, když se ženy mohou více věnovat uplatnění v práci, větší psychickou pohodu mužů v partnerských a rodinných vztazích, když se muži podílejí na péči o děti (či potřebné příbuzné) a domácnost.
Švýcarský sociolog Alberto Godenzi (1999) v eseji Bratrstvo mužů [1] velmi zajímavě zmapoval různé typy mužských reakcí na feministické požadavky. Mluví o čtyřech typech postojů. První nazývá pasivními technikami blokování (vyčkávání, ignorování) s cílem zachování aktuálního stavu. Druhý pojmenovává jako agresivní techniky (dominance, domestikace, obtěžování, násilí) s cílem nastolení původního stavu. Třetím (projevy dobré vůle, modernizace, sebeprezentace, emocionalizace) je snaha budit dojem, že je vše v pořádku. Popisuje ji jako vytváření takové situace, která by měla univerzální platnost, byla dlouhodobá a zajistila imunitu vůči ženským požadavkům. Čtvrtý možný postoj charakterizuje antisexismus a solidarita a má za cíl rovnost žen a mužů.
V české veřejné sféře můžeme nejčastěji identifikovat první, druhý a třetí typ postojů:
Dalším příkladem je třeba explicitní odmítání ratifikace Istanbulské úmluvy, které představuje vykročení za rámec běžně používaných pasivních a asociativních technik bagatelizace politiky prosazující genderovou rovnost. Jde o příklad agresivní techniky, prozrazující, že čeští muži, především ti vlivní, kteří rozhodují, si stále ještě mužství spojují, byť třeba nevědomě, s nadřazeností. Mají společenské představy o mužství natolik zvnitřněné, že je berou za svou niternou podstatu, a snahy o reformy institucí jako je rodina (viz debata o koncepci rodinné politiky), škola (viz debata o sexuální výchově), pracovní trh (viz debata o nerovném odměňování) nebo politika (viz debata o kvótách) chápou jako osobní útok. Jinak lze jen těžko vysvětlit, jak je možné, že kvalitní mezinárodní smlouva představující demokratizační krok je vykládána jako ohrožení demokracie.
Čtvrtý přístup znamená chápání rovnosti žen a mužů jako důležitého demokratického principu, a to napříč politickou orientací. Zjednodušeně můžeme říci, že socialisté věří, že lidé si mají být rovni a stát to má pomoci zajistit, preferují, aby silnější pomáhali slabším, a liberálové věří v rovnost příležitostí, které dávají každému stejné šance, bez ohledu na pohlaví, barvu kůže, rodinné finance atd.
Pak by to měli být konzervativci, kdo prosazuje otcovskou dovolenou tak dlouhou, aby se matka s otcem společně podíleli na péči o malé dítě. Měli by to být liberálové, kdo prosazuje podpůrné opatření typu kvóty pro ženy do rozhodovacích pozic. Nemohli by přeci připustit, aby pouhá přítomnost dělohy v těle ženy byla příčinou její diskvalifikaci. A měli by to být socialisté, kdo neustále dohlíží na různé instituce a na muže, kteří je řídí, zda dělají maximum pro to, aby se nikdo neocitl v nerovném postavení.
Ø Seznámit se s konkrétními závazky v oblasti posilování genderové rovnosti v ČR, které jsou buď součástí národních strategických dokumentů nebo mezinárodních dokumentů. Orientovat se v aktuálních statistikách a datech.
Ø Snažit se uvědomit si zvýhodnění související s pozicí mužů na svém osobním případu.
Ø Vzhledem k neodbornému a povrchnímu chápání feminismu v české společnosti se aktivně snažit bořit mýty s tím spojené a pomáhat prezentovat jeho pozitivní obraz.
Ø Veřejně se distancovat od sexismu, sexuálního obtěžování a násilí na ženách, nezůstat mlčenlivý.
Ø Distancovat se od konkrétních mužů, kteří se dopouštějí různých forem sexismu.
Ø Diskutovat o tématu nerovnosti žen a mužů s jinými muži.
Ø Účastnit se akcí, na kterých se diskutují genderová témata (slaďování rodiny a práce, nerovnost odměňování atd.) a na osobním příkladu ukazovat, že se týkají i mužů a jak konkrétně se týkají jich samotných.
Ø Při organizaci veřejných diskusí zvát do panelů vyváženě ženy i muže. Při pozvání do diskusního panelu se zajímat, jestli byly pozvány i ženy, příp. aktivně doporučovat kolegyně a další odbornice na téma organizátorům akce.
Ø Aktivně se zajímat a diskutovat s ženami na různých úrovních jejich specifické zkušenosti z pracovního prostředí.[2]
Ø Seznámit se s žebříčky, které v různých oblastech života a veřejné správy hodnotí úroveň rovnosti žen a mužů v ČR.
Ø Navazovat na muže jako byli Tomáš Garrigue Masaryk, Vojtěch Náprstek a další. Tedy navazovat na osvícený přístup vlivných mužů první republiky, kteří se aktivně zapojili do první vlny feminismu.
Ø Podporovat záštitou, svou přítomností i finančními zdroji projekty zaměřené na zlepšení pozice žen ve společnosti a vyrovnání nerovností mezi ženami a muži v různorodých oblastech života.
Ø Veřejně podporovat rovnost žen a mužů, všeobecně i konkrétní projekty a iniciativy.
Ø Iniciovat zpracování genderového auditu v instituci, organizaci či firmě, kterou vedou. Iniciovat vznik metodik, které zabezpečí odstranění identifikovaných nerovností.
Ø Iniciovat využívání analytických nástrojů na měření genderového rozdílu v odměňování, např. v ČR lokalizovaný švýcarský software Logib. Mít přehled o průměrných odměnách mužů a žen za celou instituci či konkrétní oddělení.
Ø Zabezpečit prevenci sexuálního obtěžování a případnou podporu pro oběti sexuálního násilí. Netolerovat, ale naopak vyvozovat negativní důsledky pro pachatele sexuálního obtěžování. Nastavit procesy řešení tohoto jevu.
Ø Podporovat časovou flexibilitu práce, klouzavou pracovní dobu, možnost práce na zkrácený úvazek či celou čí částečnou práci z domova (home office).
Ø Zajistit, aby to nebyly převážně a automaticky ženy, které na pracovišti zajišťují servis při neformálních akcích.
Na národní úrovni existuje dlouhý seznam potřebných opatření, strukturovaně jsou popsané ve Vládní strategii pro rovnost žen a mužů. Vybrali jsme několik úkolů, jež považujeme aktuálně za klíčové a které jsme zde podrobněji popsali. Další jsou zmíněny heslovitě v následující části.
Ø Seznámit se se statistikami genderově podmíněného násilí a s příběhy obětí. Dle Stínové zprávy o stavu genderové rovnosti v ČR tvoří ženy až 95 % obětí domácího a genderově podmíněného násilí; fyzické nebo sexuální násilí zažilo v ČR 32 % žen.
Ø Odmítat násilí na ženách a respektovat ženy, když o něm mluví. Nebagatelizovat situaci a její důsledky. A poukazovat na tento problém, např. sdílením video-spotu, kde muži na problém přetrvávajícího násilí upozorňují.
Ø Konkrétně: Pomoci ratifikovat Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí (tzv. Istanbulská úmluva). Podpořit svým jménem přijetí této důležité mezinárodní úmluvy, která konkrétně pomůže obětem násilí. Vymezte se vůči dezinformacím, které s úmluvou její odpůrci spojují.
(Naplnění úkolů č. 1 a 2 oblasti 6. Vládní strategie pro rovnost žen a mužů ČR na léta 2014–2020.)
KVÓTY NENAHRAZUJÍ PROFESIONALITU A FUNGUJÍ
Ø Seznámit se s reálnou podobou, účinností a různými typy kvót a iniciovat či podporovat zavedení nástrojů tohoto typu (např. zipování), které mohou nastartovat skutečné změny. Nezavádět je jen formálně, bez podpory naplňování, aby vytvářely dojem podpory genderové rovnosti. Typů a druhů kvót je celá řada, mohou být například aktivovány jen dočasně nebo být pojeny s jinými opatřeními. Kvóty nikdy nejdou na úkor profesionality či odbornosti. Kvóty různého typu již zafungovaly ve Finsku, Dánsku, Belgii, Francii, Španělsku, Portugalsku, Německu, Rakousku a Polsku.
Ø Konkrétně: Obnovit návrh novely zákona, kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů, a to za tím účelem, aby na kandidátních listinách byla obě pohlaví zastoupena alespoň ze 40 % a aby na prvních dvou místech kandidátní listiny byli zastoupeni muž i žena. Sankcí za nesplnění této podmínky by mělo být snížení příspěvku na mandát poslankyně nebo poslance či členky nebo člena zastupitelstva kraje o 30 %.
(Naplnění úkolů č. 1 a 3 oblasti 2. Vládní strategie pro rovnost žen a mužů ČR na léta 2014–2020.)
SDÍLENÉ RODIČOVSTVÍ JE WIN–WIN–WIN–WIN SITUACE – pro muže, pro ženy, pro děti i pro společnost
Ø Posilovat význam otcovství a vyzývat ostatní muže k aktivní práci s dětmi a v rodinách. Nastavení úpravy institutu rodičovské a rodičovského příspěvku zásadně ovlivňuje životy rodin a je jedním z významných faktorů, které ovlivňují stav genderové rovnosti ve společnosti, neboť souvisí s: výší zaměstnanosti, (ne)rovností v odměňování, kariérním rozvojem a postupem, prací v domácnosti, rodinné i individuální psychické pohodě atd. Z celospolečenského pohledu ovlivňuje porodnost i sňatečnost, a tím demografickou křivku. Společenský úzus „muž živitel – žena pečovatelka“ již mnohým nevyhovuje, působí problémy ve vztazích, brzdí ekonomiku, a také omezuje dětský svět pouze na jednu pečující osobu. Nejde o zavádění „nových pořádků“, ale o vytvoření takového systému, který bude vyhovovat širokému spektru životní praxe rodičů. Proaktivními opatřeními se připravíme na novou evropskou směrnici o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem, která navrhuje, aby každý rodič strávil na rodičovské dovolené minimálně dva měsíce. Jak ukazuje příklad Švédska, nové rozvržení rodičovské proměnilo postoje společnosti k péči o děti i k genderové rovnosti.[3] Švédsko je také podle Eurobarometru nejméně genderově stereotypní zemí a zároveň má vyšší porodnost a sňatečnost než v ČR. Společnost a instituce mnohem více respektují a podporují otce v jejich snaze pečovat o děti i po rozchodu rodičů (ve Švédsku je ve srovnání s ČR mj. mnohem více rozšířena střídavá péče).
Ø Konkrétně: Připravit návrh na transformaci rodičovské (případně mateřské a rodičovské) do institutu, který bude pomocí finanční incentivy přátelský vůči oběma rodičům (jak matkám, tak otcům), bude vyhovovat širokému spektru pojímání rodičovství a umožní rodičům starat se o své děti a zároveň vracet se na trh práce dle vlastních potřeb a uvážení.
(Naplnění úkolu č. 7 z oblasti 4. Vládní strategie pro rovnost žen a mužů ČR na léta 2014–2020)
Další doporučení na národní úrovni
Ø Podporovat záštitou, svou přítomností i finančními zdroji projekty zaměřené na zlepšení pozice žen ve společnosti a vyrovnání nerovností mezi ženami a muži v různorodých oblastech života.
Ø Podporovat watch-dogové projekty analyzující vliv zažitých představ o mužství na různé typy politik a rozpočtů.
Ø Veřejně podporovat rovnost žen a mužů, neboť veřejná podpora zavazuje.
Ø Iniciovat zpracování genderových auditů krajů, orgánů, institucí, organizací, oddělení či firem. Iniciovat vznik metodik, které zabezpečí odstranění identifikovaných nerovností.
Ø Iniciovat využívání analytických nástrojů na měření genderového rozdílu v odměňování, např. v ČR lokalizovaný švýcarský software Logib.[4] Mít přehled o průměrných odměnách mužů a žen za celou instituci či jednotlivé oddělení.
Ø Zasadit se za větší svobodu ženy, ovlivňovat způsob a podmínky porodu, které ženské hnutí a organizace dlouhodobě nastolují jako problém.
Ø Podporovat nástroje prevence sexuálního obtěžování a podpory pro oběti sexuálního násilí. Nastavovat pravidla netolerování a trestaní takového jednání.
Ø Podporovat časovou flexibilitu práce, klouzavou pracovní dobu, možnosti práce na zkrácený úvazek, sdílená pracovní místa či home office. Dále podporovat rozšíření a zkvalitnění sítě předškolních zařízení péče o děti.
Ø Zajistit, aby to nebyly převážně ženy, kdo na pracovišti zajišťuje servis při neformálních akcích.
Ø Iniciovat zahrnutí genderové perspektivy do tvorby legislativních i nelegislativních opatření, projektů a plánů, jak na úrovni státní sféry, tak v soukromém sektoru.
Ø Podpořit vytvoření pracovních sítí žen a kvalitních mentoringových programů pro ženy.